V činžovním domě z počátku 20. století je situováno 13 tématických nájemních bytů. Každé patro má svůj vlastní design a atmosféru.
První patro nese jméno – Bon Monde a je definováno pohodlím, domácím prostředím.
Je zde byt pro kuřáka doutníků, další je pro milovníka Noir a poslední je určený pro rozmarné ženy na dovolené. Druhé patro vychází ze stylu inspirovaného japonskem – wabi sabi.
Estetika však vychází z místních podmínek a pracuje s materiály a barvami , které se přímo na místě nachází – imperfekce v jednotlivych stavebních částech, recyklované dřevo z podlah, historické vápenné omítky.
Třetí patro patří současnosti a nedávné minulosti. Je zde malý byt zařízený v bruselském stylu. Dále jsou zde dva byty věnované současnému minimalistickému designu, sloužící jako galerijní prostory pro dočasné výstavy. Poslední čtvrté patro pracuje s původní patinou a využívá ji pro svou industriální a historizující estetiku.
Celým domem prochází několik spojujícíh prvků. První je použití motivu hvězdicové růžice na podlahách, vycházející z pražských klasických vzorů dlažby. Další je používáni historických technik v maximální možné míře a recyklace původních prvků v domě. Zachováním původních dispozic bytů se povedlo nezničit velkorysou atmosféru 19. století. V maximální možné míře byly zachovány původní omítky, dveře a okna se všemi nedokonalostmi a nepřesnostmi, které historické stavební části mají.
V domě byly použity (recyklovány) stavební materiály z demolic jiných objektů.
Žulová dlažba z barokní stavby, opuková dlažba, břidlicové velkoformátové kusy kamenů.
Postele, lavice a obklady stěn a některé interiérové prvky jsou z trámů a fošen ze starého krovu určeného k demolici.
Vyzkoušeli jsme tu tradiční techniky, které se skoro nepoužívají, nebo takové, kterých se řemeslníci bojí. Například podlahu v kombinaci betonu a dřeva, sokly na schodišti natřené směsí sazí a fermeže. Dekory stěn tvořené technikou starých válečků. Probarvené vápenné štuky, kletované betony či nástěnné malby.